Blog, Strana 4

Přecházíme na nové krmivo - krok za krokem

Čas od času každý z nás musí svému pejskovi změnit krmivo. Ať je to již z důvodu problémů se stávajícím krmením, protože stárne a je třeba přejít na dospěláckou či seniorskou stravu a nebo jednoduše proto, že máme chuť dát mu něco nového. Bez ohledu na důvody je změna stravy nedílnou součástí psího a chovatelského života. Pro mnohé z našich psů je však změna potraviny prvním krokem k zažívacím obtížím a návštěvě veterináře.

Psi jsou totiž velmi zvyklí na svůj každodenní režim. Přesně ví, kdy je čas krmení, venčení, či hraní, a kdy je naopak čas na odpočinek. A totéž platí i pro jídlo. Byť nemají tak dokonalé chuťové pohárky, čichové to vynahrazují. Dle pachu tak poznají, co jim sypete do misky. Toto jsou pro ně každodenní jistoty a jakékoli vybočení z jejich normálu může být velmi stresující. Ale nemusí to tak být! Postupujte podle těchto jednoduchých pravidel a změna jídelníčku vašeho chlupáče bude velice snadná.

Kvalitní krmivo je základ

Tak jako u lidí, i u krmiv platí – že „není jídlo – jako jídlo“. Jestliže svému parťákovi budete servírovat ekonomické krmivo, časem to na něm poznáte. Od nedostatku energie přes horší stav srsti až po vývojové vady u štěňat z nedostatku potřebných látek pro zdravý vývoj.

Tělo psa či kočky dostává nevhodné látky v podobě pšenice, rostlinných olejů, sójového šrotu či odpad z živočišné výroby.

Pokud mezi tyto páníčky patříte i vy – zbystřete. Možná je nejvyšší čas převést svého čtyřnohého kamaráda na kvalitnější krmivo. A vězte – díky výrazně lepšímu složení můžete mnohdy i ušetřit. Podáváte totiž menší dávky a pytel granulí či pamlsky tak vydrží výrazně lépe. A to zní skvěle, ne? 

Proč měnit krmivo?

Jedním z prvních momentů, kdy budete muset měnit vašemu psovi krmivo je, když se ze štěněte stane dospělým psem. Dalším pak, když bude váš pes senior. Každý druh krmiv totiž obsahuje jiné složení vhodné pro danou dobu vývoje psa. Počet kalorií, který je žádoucí pro štěňata není nezbytný v jeho dospělém období, natož pak v tom seniorském. Těmto změnám krmiv se tedy nevyhne nikdo.

Další z důvodů může být zcela individuální a většinou se to týká zdravotního stavu vašeho psa. Během života může pes prodělat nemoci, které budou vyžadovat komplexní změnu režimu, a tím i změnu stravy.

V neposlední řadě může jít jen o vyzkoušení nového či kvalitnějšího krmiva. Na pultech je nepřeberné množství granulí a je proto dobré číst složení a sledovat, jak na vybrané granule váš pes reaguje. Stát se může i to, že pes bude na některou složku v potravě alergický. V tomto případě je nutné krmení zcela vyměnit.

Jak měnit krmivo?

Základem je začít pozvolna. Reakce pak může být bouřlivá či se nemusí dostavit žádná. U každého mazlíčka je reakce na změnu individuální. Zásadní je stav trávicího traktu. Přesto – pro přechod platí jasná pravidla, jež si v další části samozřejmě rozebereme.

Z hlediska správného upravení mikroflóry v trávicím traktu doporučují specialisté na výživu přejít na nový typ krmiva postupně v průběhu několika dnů. Obecně se doporučuje 5 – 10 dnů na přechod s tím, že svého mazlíčka v tomto období více sledujete.

Pokud přecházíte mezi velmi podobným složením receptur, může být přechod rychlejší, než když přecházíte na zcela odlišnou recepturu. V takovém případě se může přechod prodloužit klidně na 10 – 15 dnů.

Větší změnou bývá například přechod z krmiva, které obsahuje vysoké zastoupení rostlinných složek a neobsahuje čerstvé maso, na krmivo s vysokým podílem masa, a ještě například bez obilovin, tzv. „grain free.“ Stejně tak je potřeba dát tomu čas při přechodu z levného krmiva na holistické. Naopak – nepřecházejte nikdy z kvalitnějšího na méně kvalitní. Takovou změnu váš parťák neocení.

Trávící ústrojí vašeho psa potřebuje čas na přizpůsobení se změnám. Zvláště pak pokud byl krmen jedním druhem stravy delší dobu. Trávicí ústrojí je totiž naladěno stejně jako psi samotní. To znamená, že změny snáší velmi špatně. Proto jeho tělo potřebuje čas pro tvorbu těch správných enzymů pro strávení konkrétní potravy. Psí mikroflóra se totiž uzpůsobuje stravě, kterou dostává, a na základě toho teprve vylučuje správné enzymy. To znamená, že například pro trávení hovězího masa a rýže jsou zapotřebí jiné enzymy než u ryb a zeleniny. Pokud je tedy pes zvyklý dostávat hovězí maso, nemá potřebné enzymy pro trávení ryby a podobně.

Vhodné je spolu s krmivem podporovat i trávení psa. Zaměřte se na probiotika a podporu střevní mikroflóru.

Nicméně, postupem času si psí trávení zvykne vyrábět ty správné druhy enzymů pro určitý druh stravy. Změníte-li ale jeho krmivo neočekávaně, bude jeho tělo nepřipravené a neschopné ten nápor zvládnout. Zavádíme-li však novou stravu postupně, má tělo čas se přizpůsobit a začít produkovat správné enzymy pro svoji práci. Proto je okamžitá výměna granulí nerozumná a pro psy velmi nepříjemná, dokonce až nebezpečná.

Postupné přimíchávání nového krmiva

Pokud se rozhodnete změnit značku krmiva, přechod proveďte postupným přimícháním nového krmiva do krmiva starého až staré krmivo zcela nahradíte. Takto zajistíte, že si pes lépe přivykne stravě a lépe se mu bude trávit. Nová značka krmiv by měla vždy kvalitou odpovídat předešlé značce, či ji převyšovat.

Například:

• 1-2 den: 75% starého + 25% nového krmiva
• 3-4 den: 50% / 50%
• 5-6 den: 25% / 75%
• od 7 dne 100% nového krmiva

Jestliže se rozhodnete pro změnu krmiva v rámci jednoho výrobce, je pravděpodobné, že si váš pes na novou stravu přivykne rychleji. Výrobci se totiž většinou drží podobného složení, jen mění dávkování. Toto se týká například změny krmiv v rámci věkové kategorie psa.

Berte v potaz, že toto je pouze doporučené dávkování. Každý pes je nastavený jinak. Všeobecně se však tvrdí, že psí trávení si na nové krmivo zvyká v rozmezí 7 až 14 dní. Změna stravy by proto neměla trvat déle než dva týdny. Přihlížejte i na věk a zdravotní stav vašeho psa. Mladší psi si na nové krmivo mohou zvykat lépe a rychleji než psi starší.

Vedlejší účinky změny krmiva

Pokud se u psa projeví průjem, zpravidla brzy odezní. Řidší stolice není neobvyklá, a proto vás nemusí tolik znepokojovat. Ovšem jestli má pes silný průjem, nebo exkrement silně zapáchá, měli byste začít být na pozoru. Pokud budou mít takovéto problémy závažnější průběh či budou trvat týden až 14 dní, je třeba krmivo vysadit a počkat, dokud se zažívání psa nespraví a nevrátí do normálu. Pak můžete zkusit nasadit nové krmivo znovu a pomaleji. U pejsků s obzvláště citlivým zažíváním protáhněte tuto změnu krmiva klidně až na 14 dní.

Pozorovat můžete i kůži psa. Ta vám prozradí, zda pes není na nějakou složku obsahující v krmivu alergický. Poznáte to tak, že se začne více drbat, nebo bude jeho srst pokryta množstvím lupů. V tomto případě to znamená, že granule nejsou pro psa vhodné a měli byste přejít na jiný druh krmiva.

Z tohoto důvodu se také doporučuje nejprve kupovat menší balení nových granulí a nejdříve otestovat, zda vašemu psovi vyhovují. Pokud je vše v pořádku a pes granule snáší dobře, můžete koupit balení větší.

Jak již bylo naznačeno, změnu provádějte pomalu. Nikam nespěchejte. Nepřekrmujte. Kontrolujte jeho exkrementy a pokud budou výrazně měkčí než obvykle uberte na tempu. Nezapomínejte však, že každý pes je stejně jedinečný jako jeho páníček. Neexistují dva úplně stejní psi. Přistupujte ke svému mazlíčkovi jako k jedinečné osobnosti a to včetně krmiva.

Když pejsek vyje, štěká a demoluje byt, případně se pomočuje pouze za nepřítomnosti majitele, to bývají dost vážné problémy, pro které hodně pejsků skončí v útulku. Může se to vyskytnout i u některých pejsků z útulku, kteří byli v útulku hodní, pokud majitel připustí velkou fixaci psa na sebe zpočátku a pak změní počáteční stav třeba tím, že normálně opět začne chodit do práce. Nový majitel pod dojmem toho, co si vše takový pes prožil a toho, jak je pes šťastný, že má konečně domov, poskytne maximální pozornost a lásku, se psem tráví celé dny, pozve ho do postele a když se pes k němu přimknul, po týdnu nebo později změní pravidla a psa ponechá samotného na zahradě. Pes začne výt, štěkat a demolovat vše, co se mu připlete do cesty. S pejskem je potřeba jednat laskavě, ale nepřipustit velkou fixaci a stanovit jasná pravidla, bude to dobré nejen pro majitele, ale i jednodušší i pro pejska.

Problém se rovněž vyskytuje štěňat, které majitel nenavyknul na samotu. Majitel si vezme pár dnů dovolenou, psa zhýčká pobytem v posteli, protože je mu štěňátka líto, jak kňučí nebo si někde přečetl, že pes je smečkové zvíře a neměl by zůstávat sám, že je to pro něj nepřirozené. Štěně se od páníčka celé dny nehne a po dovolené odkráčí majitel do práce a doufá, že problém se závislostí pejska se nějak vyřeší sám od sebe a pejsek si zvykne. Hodně pejsků to pochopí a zvyknou si, ale stále narůstá počet takových, kteří mají se závislostí problémy. A protože jsou to pejsci, dávají to najevo po psím způsobu. Začnou kňučet, ničit věci nebo důsledkem stresu močit a defekovat po bytě.

Je velmi důležité psa před tím, než ho ponecháte samotě, důkladně vyvenčit a utahat. Pokud jste si jisti, že pes má dostatek pohybu a zaměstnání a nezlobí doma čistě proto, že se nudí – musím poznamenat, že toto bývá nejčastější příčinou, zkuste psa zbavit jeho chorobné závislosti a strachu ze samoty převýchovou. U zvláště úporných případů závislosti lze po poradě s veterinárním odborníkem doplnit převýchovu i léky, které psa zklidní.

Číhat za dveřmi a pak vtrhnout dovnitř, když jste slyšeli psa výt a zbít ho, není řešením a není to ani dlouhodobě účinné, většinou pes začne provádět nežádoucí činnost po chvíli opět, navíc z majitele projevuje strach, když se vrátí.

Další pes by mohl problém zkomplikovat tím, že by například vyli oba dva, i to se, bohužel, stává. Většinou je však druhý pes řešením účinným jen tam, kdy pes byl na druhého psa nebo kočku zvyklý a ten uhynul. U ostatních psů je lépe druhého psa pořizovat až po převýchově a odstranění tohoto problému, aby vám místo jednoho psa doma nevyli dva.

Principem převýchovy je opět behaviorální desenzibilizace, o které jsem již hovořila v kapitole bázlivost, tedy vystavení psa situacím, které u něj vyvolávají strach nebo úzkost, aniž by se bál. Po dobu převýchovy však opět nesmí být vystaven traumatizujícímu podnětu v plné intenzitě, tedy je zapotřebí, aby kromě krátkých úseků, kdy psa navykáte na samotu, sám nebyl, jinak opět můžete začít od začátku. Jde o to, učit psa být sám – nejprve tak krátce, aby to nevyvolalo strach a postupně prodlužovat dobu samoty.

Psovi nedovolte spát ve vaší posteli a všude vás následovat. Já vím, že je to příjemné, ale po dobu převýchovy si to musíte odpustit, zvyšuje to psovu závislost na vás. Před zahájením převýchovy musíte důkladně nacvičit povely Zůstaň! a Na místo! Je důležité je nacvičit v klidu, aby je pes nespojoval s vaším odchodem. Naučte psa na odloženém místě a že za dobré provedení cviku je odměněn hračkou nebo speciálním pamlskem, které jindy nedostane, jen po tomto cviku a když má být sám. Postupně se od psa vzdalujete, když cvik zvládá na pár metrů, zkuste přejít do místa, které je pro psa od vás lehce přístupné, ale kde na vás nevidí, jen vás může slyšet a trénujte povel Zůstaň! Psa vždy chvalte za nevzdálení se z místa. Když se vzdálí, netrestejte ho, ale odeberte hračky a pokroutky.

Potom zkuste odejít na velmi krátkou chvilku z bytu, ale jen na tak dlouhou chvilku, kdy pes nespustí nežádoucí chování, i kdyby to bylo pár vteřin. Můžete nechat zapnuté světlo, rádio či televizi. Při nácviku jednotlivých krátkých odchodů doporučuji zařadit mezi ně hru, procházku nebo krmení, dokud se pes opět zcela neuklidní. Před odchodem se se psem nelučte a při příchodu se s ním nevítejte. Prodlužujte dobu samoty velmi zvolna a orientujte se podle míry stresu psa – sledujte, zda vás přehnaně nevítá po příchodu nebo neprojevuje známky strachu před vaším odchodem. Nedá se předem říci, jak dlouho se pes bude samotě učit, některý pár dnů, jinému to trvá i pár týdnů. Obrňte se trpělivostí a vytrvejte.

Obrátila se na mne paní s fenou, kterou měli od štěněte se žádostí o pomoc při nalezení nového domova pro fenu. Fenka nemohla být umístěna v kotci, který demolovala a navíc vytrvalým štěkotem velmi rušila sousedy, byla tedy v bytě, kde se pokoušela prohrabat stěnou, takže po každém návratu majitelů z práce je čekal byt, který vypadal jako oáza v kamenolomu. Majitelé byli na fenu velmi fixovaní a byli ochotni se podrobit s fenou převýchově. Z rozhovoru s nimi vyplynulo, že problém se dostavil až po dlouhodobé nepřítomnosti paničky během vánoc a postupně se zhoršoval a prohluboval.

Paní si vzala dovolenou a dle instrukcí trénovala poslušnost a později odchody a příchody po minutách, které prodlužovala. Po 14 dnech pes vydržel sám již 20 minut. Když se za 4 týdny dostali přes kritickou hodinu, bylo vyhráno, fena se uklidnila a začala bez problému snášet i delší odchody rodiny. Při zvykání jí pomohlo zapnuté rádio a přítomnost kočky v pokoji, kde se nacházela. Protože se jednalo o křížence loveckého psa, začala ho panička také mnohem intenzivněji zaměstnávat, v okolí našli možnost navštěvovat coursing. Pes i rodina mohli zůstat pohromadě, což všichni zúčastnění včetně mne s úlevou uvítali.

Povědomé dávivé zvuky vašeho mazlíčka vedoucí k vyvržení smotku chlupů, který běžíte rychle z koberce (nebo hůře z postele) odklidit, je situace známá snad všem majitelům koček. A pokud jste se s ní ještě nesetkali, věřte nám, že na to dříve či později dojde. Trichobezoáry, jak se tento chomáč chlupů správně nazývá, jsou do jisté míry normální záležitostí, ale vést mohou i ke značným komplikacím. 

Co je trichobezoár a co jej způsobuje?

Kočky jsou velmi čistotná zvířata a koupel potřebují opravdu zřídka, což patrně jako jejich majitelé oceňujete. Pokaždé, když si olizují kožich, ale spolu s nečistotami spolykají i spoustu vlastních uvolněných chlupů. V některých případech pokračují tyto chlupy dál do trávicího traktu, někdy se ale začnou hromadit v žaludku a vytvoří chomáč. Kočka jej pak spolu s trávicími šťávami vyvrhne. Jelikož prochází jícnem, poznáte jej podle podlouhlého válcovitého tvaru. 

Jak správně tušíte, náchylnější jsou vzhledem k příčině vzniku trichobezoárů dlouhosrsté kočky, ale určitě to neznamená, že těm krátkosrstým se tyto potíže vyhýbají. 

Kdy jsou trichobezoáry normální a kdy nebezpečné?

Pokud čas od času (méně než jednou za měsíc) vidíte svého mazlíčka vyzvracet chomáč chlupů, není to nic, čeho byste se měli obávat. Chlupů se tak zbavuje přirozenou cestou a i když je to nepříjemné a může to ve vás vyvolávat pocity strachu, neznamená to pro kočku nebezpečí. 

Jiná situace nastává v případě, že je zvracení častější, nebo pokud se kočka dáví, ale nedaří se jí chuchvalec vyvrhnout. To totiž může značit, že se chlupy v žaludku nahromadily v takové míře, kdy neprojdou ven ani jednou stranou. V těchto situacích už je nasnadě návštěva veterináře a vše může vyústit až v chirurgický zákrok. 

Jaké jsou příznaky trichobezoárů?

Poznat trichobezoár většinou není složité a vyzvracený chomáč chlupů je důkazem více než zřejmým. Jak jsme ale popsali výše, mnohem nebezpečnější jsou situace, kdy se ven vůbec nedostane. Kromě dávení a kašlání “bez výsledku” na něj mohou upozornit i tyto symptomy:

• ztráta chuti k jídlu

• pokles aktivity až letargie

• zácpa či průjem

• nadměrná konzumace kočičí trávy

• bolesti břicha a citlivý žaludek

Trichobezoáry a vhodná prevence

Dobrou zprávou je, že existuje spousta cest, jak trichobezoárům předcházet a snížit četnost zvracení.

1. Věnujte větší pozornost péči o srst kočky

Jestli jste doposud sahali po kartáči jednou za pár týdnů, vyčesávejte svému mazlíčkovi chlupy častěji (i když to někdy může být boj). Zbavíte jej tak uvolněných chlupů a méně jich spolyká.

2. Sledujte její návyky

Kočky jsou velmi čistotná zvířata, ale čeho je moc, toho je příliš, a v některých případech to mohou s péčí o svou srst přehánět a zhoršovat tak situaci s trichobezoáry. Pokud se na kožíšku objevují tenké chlupy nebo dokonce holá místa, je čas navštívit veterináře.

3. Zvyšte podíl vlhké stravy

Kočky nepijí tolik vody jako například psi, její nedostatek je však také příčinou těchto problémů. Suché granule tak nestačí a je třeba začlenit i mokré krmivo. Nechtěným chomáčům chlupů také pomohou zabránit i nejrůznější pamlsky, na kterých si váš čtyřnohý kamarád pochutná, a navíc svým složením fungují jako prevence.

4. Zařaďte speciální krmivo

Pokud sledujete nadměrnou produkci trichobezoárů, můžete zvolit i granule speciálně určené pro tyto obtíže. Vždy je však dobré se před jejich zařazením poradit s veterinářem.

5. Pořiďte kočičí trávu

Aby probíhalo čištění kočičího žaludku bez problémů, nabídněte své kočce vždy dostatek trávy, která jí s trávením pomůže.

Hmyzí domky a hmyzí hotely jsou in! Chcete si na zahradu přilákat hmyz, který vám pomůže zvládat běžné škůdce? Možná se škůdcům úplně nevyhnete, ale s pestrou rozmanitostí druhů na vaší zahradě snižujete riziko, že se výrazně přemnoží. Hmyzí domky a hmyzí hotely jsou dobrou možností, jak si přivést do zahrady život.

Hmyzí domek: Jak má vypadat, aby dobře sloužil?

Důležité je umístění, které by mělo být na klidném místě  bez celodenního hluku. Pokud bude chráněné před větrem a výraznější nepřízní počasí, pak se zvyšuje šance, že váš domek někdo obydlí. Hmyzí domky by měly být z čistého dřeva, pečlivě obroušené a trvanlivé, protože předpokládáme, že v nich hmyz stráví několik let.

Chcete-li ochránit obyvatele před mlsnými ptáky, je dobré vybírat domky s drátěným pletivem z obou stran. Zabráni to vyzobávání hmyzu, vajíček a larev.

Hmyzí domek pro včelky samotářky: Malá dírka 10 cm hluboká

Pravidlo pro nejoblíbenější obyvatelky hmyzích domků, včelky samotářky, je jednoduché. Otvor roury, ve které se zabydlí by měl být v rozmezí 2 – 9 mm v délce rourky 10 – 15 mm. Kratší i větší otvory pak raději osídlí pavouci, pro které je takový domek ideální. Domeček pro včelky samotářky najdete i u nás na eshopu. 

Hmyzí domky svépomocí?

Nechce-li se vám kupovat hmyzí domek, můžete to zkusit i s tím, co doma máte. Domácí výroba domečku je jistě dobrou zábavou pro dlouhé večery v každé roční době, ale dobře poslouží i  správně provrtaná polínka nebo děrované cihly, které necháte zarůst v trávě. Právě tráva upraví velikost škvír tak, jak různým druhům hmyzu vyhovuje a brzy se takové místo stane hmyzím rájem.

Hmyzí domek: Co raději ne?

Jak již bylo řečeno, v průvanu nebo v místě, kam často prší, domeček šťastný nebude, protože bude chátrat sám. Hmyz hledá místa slunná a hlavně chráněná, protože mnohé druhy se v něm rozhodnou přezimovat. Proto pak na zimu domeček nechte tam, kde je, maximálně ho překryjte chvojím nebo listím, je-li to možné. Zvýšíte tak šanci na přežití obyvatel.

Moc vhodné nejsou ani šišky jako součást domečku. Mají dvě zásadní nevýhody. Obsahují často smůlu, která lepí a pak také reagují na vlhkost vzduchu a při dešti se zavírají, což může hmyz uvěznit uvnitř. Ne, že by si hmyz šišky nevybíral k přenocování, ale k trvalejšímu bydlení jen vzácně, právě z těchto dvou důvodů.

Jak osadit hmyzí domek životem?

Není nutno spěchat, než domek ožije, může to trvat jednu i více sezón.

• Chcete-li si vyčkat na hmyz, který bydlí právě u vás na zahradě, pravidelně kontrolujte obyvatele a zlepšujte pro ně podmínky.
• Chcete-li přilákat nové obyvatele, můžete domek umístit na jeden rok od jara do podzimu v místě, kde je neudržovaná zeleň, trouchnivějící dřevo a listí – a pak si domek přenést k sobě na zahradu, ale nejprve zvažte, jestli u vás vůbec budou mít tyto nastěhované druhy dobré podmínky.

Kočičí dvířka umožní vaší kočce dobrou samo obslužnost. Vyplatí se je instalovat k místnosti, ve které má kočka svou toaletu a přitom hrozí, že dveře zůstanou, byť omylem zavřené. Dveře do verand, na terasy nebo i ven na zahradu, pro snadnou cestu ven. Pro venkovní kočky jsou pak dobrým únikovým prostorem do chráněných částí budov, garáží apod., před predátory nebo psy.

Jak ale kočku naučit používat dvířka?

Dvířka pro kočku jsou věcí rafinovanou a nemají-li magnetický úchyt, volně průchozí dvířka, kočka velmi snadno n a jejich funkci  přijde i sama od sebe. Stačí jí ukázat, že se dvířka otvírají a nechat ji novou věc řádně prozkoumat čichem.

Dvířka s magnetickým úchytem či zámkem už vyžadují drcnutí hlavou… Nejde to tak snadno, případně se kočka musí naučit vyžívat obojek s magnetickým odemykáním. To je vhodná možnost, pokud kočce otvíráte prostor ven na zahradu.

TIP pro magnetická dvířka…

...zkuste dočasně magnet přelepit lepící páskou, dvířka půjdou snadněji. Postupně můžete magnet znovu odhalit ve chvíli, kdy kočka už dvířka používá s lehkostí a jistotou.

Takže:

Kočičí dvířka: POSTUP PRVNÍ: Pro odvážné kočky

• Ukazujte kočce rukou, že se dvířka otvírají a zavírají.
• Ukazujte ji, kam dvířka vedou
• Zkuste ji nalákat na pamlsek v části za dvířky a za úspěšné projití ji pochvalte…

Nejde to?

• Společně s ní zkuste dvířka otevřít, vezměte kočku do ruky a jemně ji dvířky prostrčte.
• Odměňte ji pamlskem a zkuste znovu postup opakovat.
• Nenechávejte dvířka hlasitě spadnout, zvuk tlumte, aby kočku zbytečně nevylekal.

Stydlivé kočky, aneb nechtějte všechno hned!

Často se stává, že kočka vypadá, že postup příliš nechápe, ale jen co se nebudete dívat, ráda to vyzkouší a dokáže dvířka používat velmi rychle.

Kočičí dvířka: POSTUP DRUHÝ: Pro opatrné kočky

Jestliže je kočka stále opatrná, první postup se neukázal jako účinný, nebo jasně víte, že vaše kočka patří k těm extrémně bázlivým, pak vyzkoušejte postup jiný.

• Nechte dvířka pootevřená, zajistěte je zasunutím vhodné zarážky. Škvíra cca 10 cm by mohla stačit pro to, aby kočku lákalo se protáhnout. Záleží na velikosti vašeho plemene.
• Postupně dvířka snižujte, kočka se tak naučí, že musí vyvinout nějaké úsilí k otevření dvířek a přitom je to stále bezpečné.

Kočičí dvířka mají dlouhou životnost, jsou vyrobená z kvalitního plastu a budou vám sloužit dlouhá léta. Pokud by se rozbil zámek nebo magnetické úchyty, v nabídkách výrobců jsou stále náhradní díly, tunely pro širší dveře, nebo zámky, obojky pro spouštění zámečků.

Někteří kočičí mazlíčci zažívají stres při cestě autem nebo během návštěvy veterináře, jiní se s ním ale potýkají mnohem častěji. Sebemenší změna ve vaší domácnosti v nich vyvolává úzkost a vy přemýšlíte, jak jim pomoci. Pokud máte zahradu nebo alespoň balkon, zkuste příště při sázení bylinek myslet i na své zvířecí kamarády a vypěstujte rostliny užitečné i pro ně. Existují takové, které kočky dovedou zabavit i uklidnit. Možností, jak kočce jejich benefity nabídnout, je ale více. Jaké bylinky jsou pro kočky ideální a co od nich čekat? 

Šanta kočičí jako nejznámější kočičí “droga”

Šanta, kočičí máta, catnip – tato bylina má mnoho názvů, všechny ale označují trvalku s bílými, růžovými či fialovými květy a lehce mátovou vůní původem z Evropy a některých částí Asie. Díky jejím benefitům (a také obsaženým halucinogenním látkám) je po staletí oblíbená u lidí, ale, jak napovídá název, obrovský vliv má i na kočky. Pokud jste někdy zahlédli kočku nadšeně se otáčející ze strany na stranu v záhonku, dost možná se vyvalovala právě v šantě. 

Za všechno může nepetalakton – látka obsažená ve spodní části rostliny. Třením či kousáním se uvolňuje do vzduchu a začíná na kočky při vdechování působit. Nejprve se objeví pocity štěstí, někdy i hravost a zvýšená aktivita, poté obvykle následuje útlum a relaxace. 

Nepůsobí však na všechny kočky, podle některých má vliv zhruba na polovinu nebo dvě třetiny z nich. Funguje také většinou až u dospělých jedinců. Za vyzkoušení však rozhodně stojí. Může pomoci snížit úzkost nebo třeba stres z vašeho odchodu z domu na delší dobu. A ačkoliv jsme mluvili o obsažených halucinogenech, nemusíte se obávat žádných negativních dopadů ani vzniku možné závislosti. Šanta je pro kočky neškodná a bezpečná. 

Jak ji tedy svému chlupáčovi nabídnout? Šantu si můžete vypěstovat doma nebo si pořídit její sušenou variantu, ale přidávána bývá i do kočičích pamlsků či hraček.

Kozlík lékařský: alternativa se silným odérem

Pokud na šantu váš kočičí kamarád nijak nereaguje, zkuste to s kozlíkem lékařským (někdy se můžete setkat i s pojmenováním baldrián), který je považován za ještě silnější “kočičí drogu”. Jedná se o léčivou rostlinu s charakteristickým pachem, s níž se můžete běžně setkat i v Česku. U lidí je oblíbená při nespavosti i nervozitě. 

Stejně jako v případě šanty jde o zcela bezpečnou bylinku vhodnou i pro kočky, na které může mít dvojí účinek. Obsažený aktinidin a další alkaloidy dokáží v kočkách probudit zvýšenou aktivitu, což se hodí u línějších koček nebo v případě, že chcete hraním odvést pozornost od stresujících situací, ale také je dokážou uklidnit a uvolnit. Doporučujeme tedy nejprve vyzkoušet, jaký efekt bude mít právě na vašeho mazlíčka. A počítejte s tím, že dostavit se nemusí dokonce žádná reakce.

Pokud se vám vzhledem k ne zrovna vábnému odéru nechce do pěstování kozlíku, vyzkoušejte kozlíkový sprej, který můžete nastříkat na hračky či škrabadlo. 

Matatabi pro lepší chrup

Matatabi, jinak také aktinidie stříbrná nebo mini kiwi, je opadavá popínavka rostoucí především v Číně a Japonsku. Není tedy překvapivé, že je součástí i tradiční čínské medicíny. Na rozdíl od dvou předchozích bylinek obsahuje hned dvě látky, které jsou pro kočky lákavé – aktinidin a dihydroaktinidiolid. S touto bylinkou dost možná zabodujete i u jedinců, které šanta nechává chladné. Podle studie z roku 2017 reagovalo na matatabi hned 80 % koček, zatímco na šantu jen 68 %. 75 % koček, které šanta nijak nezaujala, pak reagovalo právě na aktinidii stříbrnou. A účinky? Podobné jako u šanty či kozlíku, tedy pocity štěstí a euforie, zklidnění, v některých případech také zvýšená aktivita a hravost.

Nejčastěji se s matatabi setkáte v podobě tyčinek a dřívek, které kočkám přinášejí ještě další benefit. Nejen, že kočku zabaví, ale protože ji bude bavit tyčinku okusovat, podporují dentální hygienu. 

Kočky milují hmyz! A takovou pěknou chlupatou masařku považují za pochoutku. Může pojídání hmyzu kočce ublížit? Kočky jsou šelmy s hlavou naprogramovanou k lovu, takže cokoliv se kolem nich mihne, je potenciální dobrou kořistí. A mouchy, co si budeme povídat, patří do kočičího jídelníčku odnepaměti.

KOČKA LOVÍ MOUCHY: Vždyť jsou to přenašečky nemocí!

To je určitě pravda. Mouchy při svých toulkách navštěvují všechno, od luxusních pochoutek po hnijící potraviny, maso, výkaly a dá se říci, že čím více zápachu, tím lépe. Tak se mouchy stávají i možnými přenašeči salmonely, listerie, campylobakterií nebo různých stafylokoků. Výčet přenášených nemocí je mnohem širší.

Neexistují však žádné vědecké studie, které by prokázaly přímou souvislost s onemocněním koček přenesených napřímo snědeným hmyzem. Též nehrozí riziko, že v kočce vyrostou červy z vajíček, které má moucha v sobě (a maso s nakladenými vajíčky již kočky odmítají žrát). Jediné přímé nebezpečí od much kočkám hrozí, pokud se zraní a nemají přístup k ošetření a do jejich infikovaných ran mouchy nakladou vajíčka. Což se stává toulavým kočkám.

Vaše kočka se může ze svých toulek bezpečně vracet domů, jak se jí jen zlíbí, dvířka pro kočky jsou pohodlná pro vás i kočku.

KOČKA LOVÍ HMYZ: Co když je hmyz otrávený?

Větší riziko, než že kočka zemře na salmonelu po požití mouchy, jsou problémy po požití hmyzu, který je otrávený nebo přiotrávený oblíbenými insekticidy používanými v domácnosti. Často jsou tyto přípravky pro kočky vyloženě toxické! Riziko, že pak kočka pozře přiotrávenou mouchu je velké, i když pro pořádnou otravu by musela sníst více kusů hmyzu. Při hubení hmyzu tedy dávejte na kočky pozor a nedovolte jim v tu dobu lovit.

Odčervení jako řešení: Pro jistotu....

Pro větší jistotu dbejte u koček na pravidelné odčervování a to i u těch, které žijí v domácnosti. Nejde ani tak o mouchy a jejich lahůdky, ale o celkovou ochranu proti parazitům. Děláme si hlavu s mouchou, ale tasemnice je mnohem blíž! Teoreticky si můžeme vajíčka tasemnic přinést zvenku na botech. Infekce pak pochází od procházejících psů nebo cizích koček.  Pravidelně odčervované kočce nákaza nehrozí.

Jaký hmyz kočkám nejvíc chutná? Ačkoliv některé kočky jen rády loví, ale nežerou…

• Moucha domácí
• Masařky
• Moli
• Komáři
• Motýli a noční můry

A co BODAVÝ HMYZ?

Příroda velí kočce dávat si pozor, výstražné zbarvení hmyzu kočky většinou respektují, ale přesto, pokud se stane omyl, pro příště si již pamatují, že vosy ani včely nelovit! V případě, že kočku bodne vosa nebo včela, místo chlaďte. V případě, že kočka otéká nebo bodnutí bylo v oblasti krku, zároveň s chlazením pospíchejte k veterináři.

 TIP: A když není hmyz, postačí i hračky, no ne? Nebo parádní udice pro kočky, se kterou si užijete hodně zábavy, z člověčího úhlu pohledu tu je velká výhoda, jste daleko od ostrých drápků v plném zaujetí lovem. 

První ošetření bodnutí včelou nebo vosou u psa

Hned na začátek je dobré nepanikařit a postupovat s chladnou hlavou. Reakce psa závisí na tom, do jakého místa bylo bodnutí mířené a jaký má práh bolestivosti. Hned na úvod tak začněte zklidněním psa a snažte se ho udržet na místě. Běžte se psem do klidného ideálně vnitřního prostředí a proveďte důkladnou kontrolu místa bodnutí. Pokud se jednalo o včelu, bude na místě ještě zapíchnuté žihadlo s jedovým váčkem, což je potřeba co nejdříve odstranit. Žihadlo opatrně vytlačte směrem z rány nahoru a snažte se nezmáčknout jedový váček.

Přiměřený otok je normální reakcí. Dobrou pomocí je přiložení studeného obkladu buď ve formě studeného kapesníku nebo trochy ledu schovaném v ručníku. Ochlazení velmi dobře pomáhá i na snížení bolesti. Aplikovat můžete i speciální gel určený na hmyzí bodnutí. Během několika následujících hodin je důležité bodnutí sledovat, zda nedochází k nadměrnému otoku. Pes si ránu také nesmí olizovat či dokonce kousat, aby nedošlo k rozvoji infekce.

Kdy je včelí a vosí bodnutí nebezpečné?

I taková zdánlivá banalita, jako je bodnutí od včely či vosy může vést k nebezpečným situacím. Pokud si tedy všimnete, že se něco podobného vašemu psovi stalo, je dobré nezapomínat na dostatečnou opatrnost. Důležité je to především u štěňat, která jsou náchylnější k nejrůznějším komplikacím, nebo u nich nevíte, zda náhodou nebudou mít alergickou reakci.

• Bodnutí do oblasti hlavy nebo krku – mohou se objevit otoky tlamy, očního víčka, uší a podobně.
• Při projevech alergie – pokud o alergii víte, mějte po ruce antihistaminika pro psy. Při prvním bodnutí je nutné pečlivé sledování reakce psa.

Psi mohou trpět na silné alergie proti včelímu či vosímu bodnutí, kdy odpovědí může být až smrtelně nebezpečný anafylaktický šok u psa. Pokud začnete pozorovat podivné chování, nadměrné zvětšování místa vpichu a podobně, na nic nečekejte a vyrazte za veterinářem.

Problém může nastat ve chvíli, kdy k bodnutí dojde mimo domov. Pro takové případy se vyplatí vozit s sebou lékárničku pro zvířata, kde najdete základní pomůcky pro první pomoc nejenom v případě bodnutí hmyzem.

Častá žihadla do psích tlapek

Velmi častá je situace, že pes na včelu nebo vosu jednoduše šlápne. V takovém případě bývá hlavním příznakem kulhání a odlehčování postižené končetiny. Tlapku je potřeba důkladně prohlédnout a pátrat po případném žihadlu. Pokud ho nevidíte, může se jednat o bodnutí od vosy, ale také o vražení trnu či jiný problém, který nedokážete rozpoznat na první pohled. Pokud si nejste jistí, co kulhání skutečně způsobilo a problém se nelepší, je opět lepší navštívit veterináře.

Co může způsobit komáří bodnutí?

Ani psům se nevyhýbají komáři, kteří se mnohdy zvládnou dostat přes hustý kožich a bez problémů se pustit do hodování. Samotné píchnutí v zásadě není cítit. Horší bývá následující svědivá reakce, která může vést ke škrábání nebo vykusování určité části na těle. Větším problémem mohou být nemoci, které komáři přenáší. Jedná se například o nemoci, jako jsou borelióza, srdeční červivost, leishmanióza, ehrlichióza, babezióza a další.

Snížení rizika štípnutí komárem může podpořit používání některého repelentního přípravku. Antiparazitika pro psy se tak rozhodně nevyplatí podceňovat. Dodržením stanovených lhůt i výběrem správného přípravku si můžete usnadnit celou řadu potíží. Konkrétně proti komárům je dobré přidat rovnou také odpuzovače a repelenty, které je vhodné použít při pobytu venku nebo u vody.

Babesióza je pro psy nejvíce rizikové onemocnění přenášené klíšťaty, ale především pak pijákem lužním. Onemocnění se nevyhýbá ani lidem, ovšem psí organismus lépe přijímá větší počet babesií (což jsou prvoci přenášení klíštětem, původci nemoci). Babesióza je systémová, postihuje více oblastí a její příznaky jsou různorodé. Jak se chránit a jak rozeznat včas, že se něco děje?

Babesióza: Příznaky onemocnění od nevolnosti až po ochrnutí

 Babesia canis a Babesia gibsoni jsou dva prvoci, kteří jsou přenášeni klíštětem a pijákem. Přenášení prvoci napadají červené krvinky, ve kterých se množí. Příznaky jsou velmi různorodé, někdy jsou zvířata dokonce bez příznaků a že šlo o prodělané onemocnění prozradí až pozdější únavový syndrom a krevní testy.

• Akutní průběh se projevuje nechutenstvím, skleslostí, horečkou. Po dvou až třech dnech se objevuje krev v moči, zvětšení sleziny, žloutenka. Ztracené červené krvinky napadené prvokem organismus pozná únavou, dušností, projevy chudokrevnosti.

Rizikové je onemocnění u starších psů, štěňat, či chronicky nemocných psů, kde akutní stádium může končit smrtí.

• Psi v dalších dnech trpí záněty žaludku, záněty v tlamě, záněty svalů, postižení centrální nervové soustavy pak vede i k obrnám, epileptickým záchvatům. Veterinář diagnostikuje tuto nemoc z krevních testů, kdy uvnitř červených krvinek jsou známky parazitů a také jsou zvýšené jaterní testy.

Inkubační doba je 10 – 12 dní (neměl pes s těmito příznaky před více než týdnem pijáka lužního nebo klíště? je otázka, kterou bychom si mohli v klíšťové sezóně klást)

Babesióza: Léčení

Léčba plně propuknutého onemocnění je velmi drahá, léky se vozí ze zahraničí, a ačkoliv jsou dobře účinné, nejsou vždy dobře snášeny a mají závažné vedlejší účinky.  Důležitá je tedy prevence vhodnými psími antiparazitickými prostředky, na našem eshopu pořídíte i repelentní prostředky pro lidskou ochranu.

Pokud se již nezvané návštěvě na kůži nevyhnete, je dobré pořídit si případně laboratorní vyšetření klíštěte nebo pijáka (z rizkové oblasti) na riziko přenosu onemocnění, protože v prvních fázích onemocnění je nemoc ještě dobře zvladatelná běžnými prostředky. Klíště se snažte odstranit bezpečným způsobem pomůckami pro jemné odstranění parazitů.

OČKOVÁNÍ: Vyplatí se? Do rizikových oblastí ano, mírní průběh nemoci

Proti babezióze je dostupné očkování, které se u nás běžně nepoužívá, na vyžádání ho však lze objednat u veterináře. Nezabraňuje onemocnění, ale jen mírní případný průběh a působí po dobu 6 měsíců. Vyplatí se tedy, pokud jedete do rizikové oblasti s prokázaným výskytem babesiózy a chcete mít větší  jistotu.

Babesióza: U nás riziko není velké, Chorvatsko a Polsko je na tom hůř

Nejčastěji se s nákazou setkáme ve středomořských oblastech, pár případů bylo zaznamenáno v Polsku, Rakousku a  Německu, ale také na Slovensku.  Riziková jsou místa kolem velkých řek, u kterých se vyskytuje nejčastější přenašeč – piják lužní.

Víte, že:

• - babesiosa se u nás vyskytla poprvé kolem roku 2000?
• - tato nemoc je stále mezi importovanými infekcemi a dbát její prevence by měl každý, kdo cestuje do rizikových oblastí
• - v případě příznaků po návštěvě rizikového místa (konkrétní země, lužní lesy, vody) neporodleně veterináře upozorněte, že máte důvodné podezření na tuto nemoc

Začal podzim a tmavé večerní počasí je nepříjemné jak pro nás tak i pro bezpečnost Vašich psů. Špatně viditelná zvířata mohou být v šeru a za tmy ohrožena jedoucími auty a také mohou být nebezpečná ostatním účastníkům silničního provozu. Pokud chodíte na procházky pozdě večer, jsou pro vašeho pejska vhodnější svítící pomůcky.

V dnešní době existují různé doplňky pro psy, které se postarají o jejich viditelnost a zvýší jejich bezpečnost při procházkách na vodítku i na volno. Při výběru zohledněte, jakého máte pejska, například svítící přívěsky jsou vhodné spíše pro malá krátkosrstá plemena, u větších a těch chlupatých již nejsou tak výrazné a neplnily by funkci, kterou mají.

Ochranu ve tmě psům poskytují:

• svítící obojky
• svítící vodítka
• svítící postroje
• svítící vesty
• blikající přívěšky
• reflexní šátky
• reflexní vesty

Všechny svítící obojky, postroje a vodítka mají různou frekvenci svícení, záleží jen na vaší volbě. Většina svíticích doplňků má dobíjecí baterii přes USB. U ostatních lze vyměňovat baterii. Bezpečnost také poskytují velmi moderní reflexní šátky a vesty, kde při osvícení světlem automobilů jsou psi viditelní již z dálky.

Z naší nabídky určitě vyberete to pravé a můžete si užívat podzimních večerů. Nezapomeňte však i na vaší bezpečnost. Pro Vás máme např. svítící přívěšky, které připnete na batoh, obuv nebo bundu.